Včera byl slunovrat a zítra bude novoluní. To, že byl včera slunovrat, víme, protože nám to ukáže nějaká appka, kalendář, nebo je to ve zprávách. Přesný čas (alespoň den) slunovratu se však oproti rovnodennosti velmi těžko zjišťuje bez moderních technologií. Rovnodennost je možno určit celkem přesně jednoduchou metodou pomocí tzv. gnómónu, kdy čekáme na to, až stín tyče zaražené do země neopisuje během dne běžný oblouk, ale přímou linku (Slunce svítí kolmo na osu země). U slunovratu sledujeme, kdy začne být Slunce v poledne výše, než předchozí den, což se určuje podstatně hůře. Navíc během dní okolo slunovratu se Slunce drží v podobné výšce, protože je na pomyslném dně tvaru písmene U. Případně to lze chápat jako tu chvilku zastavení při obratu na houpačce, než se začneme vracet. Při použití běžných prostředků si lze všimnout, že se Slunce začíná vracet výše na oblohu spíše až několik dní po Slunovratu – 24., nebo 25. prosince. Možná proto jsou narozeniny mýtických solárních hrdinů situovány právě na tyto dny a nikoli na astronomický slunovrat.
Letos nastává zajímavá souhra zimního slunovratu a novoluní. Měsíc je v novu dva dny po slunovratu. Během prosincového novu nastane období, kdy Slunce je nejníže a měsíc není vidět. Obě hlavní světla jsou v nejslabších fázích svých cyklických poutí. Troufám si tedy nabídnout přesunutí letošních slunovratových oslav, rituálů a rozjímání právě na den (a noc) novu – pátek 23. 12., kdy opravdu dochází u našich nejdůležitějších vesmírných těles k souhře nejhlubší temnoty. Můžeme v souvislosti s tím vnímat analogii k Velikonocům, jejichž termín se odvíjí právě od kombinace dvou momentů v cyklu Slunce a Měsíce – první úplněk po rovnodennosti. Zároveň je možné, že podobný systém byl aplikován v minulosti i na některé jiné svátky, kdy se například počkalo na vrchol léta a pak se udělala oslava při nejbližším úplňku. Dávalo by to smysl, protože Měsíc je ten, který je skrze své fáze více spojen s počítáním a členěním času v rámci roku (viz současné týdny a měsíce), je nám jaksi blíž a není možné ho opomenout. Chceme-li, můžeme také vidět Slunce jako více mužský element a Lunu jako ženský. Pak by kombinace jejich polohy na nebi a sledování souhry cyklů otevíralo ještě další zajímavé roviny pro uvažování nad různými svátky a přechodovými dny.
Jako malé doplnění k letošnímu slunovratovému období můžeme zmínit polohu Jupitera, který právě v době novoluní bude v Beranu, v kvadratuře na obě hlavní tělesa (protože tato jsou u sebe, v tzv. konjunkci) v Kozorohu. Kvadratura je úhel 90°, což znamená, že např. v poledne, kdy je Slunce na jihu, bude Jupiter na východě. Kvadratura je vnímána v astrologii jako aspekt napjatý a spíše nepříznivý. Jupiter je symbolem růstu, rozpínání, hojnosti, ale třeba i přehánění, přepínání. Tato významná planeta, nyní skvěle viditelná a vládnoucí nočnímu nebi, vstupuje tedy navíc do letošní vánoční konstelace. Dál se do astrologie pouštět nebudeme, v případě zájmu je možno dohledat výklady tohoto postavení od povolanějších odborníků.
Poslední zajímavostí letošních Vánoc je, že všechna tělesa jsou v jedné polovině nebe, kdy na začátku tohoto procesí naskládaného v polovině horoskopu je Slunce (při novu spolu s Lunou). Znamená to, že např. při východu Slunce jsou všechny ostatní planety pod obzorem, pak postupně během dne vycházejí a při západu Slunce jsou nad obzorem – tedy teoreticky všechny v noci viditelné. Dnes se to celé ještě zabarvilo intenzivní změnou počasí s výraznou oblevou, takže to spíš vypadá, jak kdyby přišlo jaro.
Tak si to užijte!
HL