Letošní Velikonoce budou velmi zajímavé, je totiž nařízeno dodržovat odstup. Normálně bychom nabarvili pár vajíček, upletli pomlázku a v pondělí dopoledne si pak hráli na tradice, ale letos to bude trochu jinak. Možná ještě nevíme přesně jak, možná neuděláme nic, nebo se budeme snažit dělat to, co normálně, což bude asi trochu divné. Můžeme ale také využít skvělé šance, kterou nám situace nabízí, podívat se na Velikonoce s odstupem a oslavit je jinak.
Velikonoce jsou krásná kontroverzní koláž, ve které se na mnoha úrovních a v mnoha kontrastech spojuje snad všechno dobré i zlé, co může tradiční svátek nabídnout. Při pohledu z vesmíru jsme před nedávnem viděli, že Slunce osvětlovalo oba póly Země, všude byl stejně dlouhý den a noc. Na severní polokouli teď světla přibývá. Je první úplněk po Rovnodennosti, Velikonoce připadají na první neděli po něm, kdy Měsíc, jako vládce noci zeslábne a Slunce přebírá vládu. V přírodě probíhá zázrak znovuzrození, kdy ještě všude vidíme starou suchou trávu a listí, skrz které se ale už nekompromisně derou podléšky, kopřivy a podběly. V kostelech probíhají zvláštní obřady, ve kterých se mísí přírodní pohanské aspekty a křesťanské tradice s ozvěnami iniciačních mystérií. Cyklický Kristus, sluneční bůh, putuje celým rokem, aby stejně jako příroda prošel v několika dnech mystickou smrtí, proměnou a vzkříšením. Je lidskou obětí, jejíž smrt každoročně inscenujeme, abychom se jako kmen očistili od všeho zlého. Zároveň nám nabízí osobní transformaci, je hrdinou, který ukazuje, jak překonat smrt. Do toho všeho barvíme vejce do krvava, světíme kočičky, pobíháme po sousedech se spletenými pruty, poléváme se vodou, pijeme hodně panáků a nakonec zařízneme čerstvě upečeného beránka.
Celé se to vlastně může zdát takové složité a divné. Přitom klíč k pochopení toho, že neúnavně kopulující velikonoční zajíček, pomlázka a vzkříšený Kristus mluví o tom samém, máme přímo pod rohožkou. Ve všech formách slavení Velikonoc najednou rozpoznáváme odlesky mystéria znovuzrození na úrovni vesmíru, přírody a jednotlivce. Vnímáme hluboké nutkání nějak uchopit, označit a smysluplně prožít tento významný moment, protože jsme součástí přírody. Chceme se jako Kristus a všichni další mýtičtí solární hrdinové a hrdinky transformovat, přerodit, začít znova. Není na to lepší moment, než jaro a jeho zázračná Velká noc.
Je skvělé dotknout se symbolicky ženy čerstvým proutkem (samozřejmě v oblasti pánve), předat jí tak plodivou sílu jarní přírody a přijmout za to rudé vejce. Je skvělé být polit a očištěn čerstvou vodou, pokřtěn, znovu narozen do nového života. Je ale hloupé ventilovat frustrace v opileckém rauši a zmlátit všechny ženy v okolí. Hranice mezi veselím jarního páření a bezohlednou agresivitou je tenká. Necitlivé, hrubé, nepochopené – nevědomé pomlazování bohužel způsobilo mnoho traumat a vrhlo na Velikonoce stín, díky kterému na ně mnozí zanevřeli a raději se někde ve strachu zabarikádují, aby nemuseli čelit ponižujícím praktikám mylně vydávaným za tradice. Byla by ale škoda proto Velikonoce neslavit vůbec. Naopak – díky tomu, že víme, kdy se cítíme trapně a vnímáme, co je špatně, tak zároveň tušíme, jak to celé pojmout přirozeně, léčivě a správně.
Naše niterná touha účastnit se přírodního koloběhu, slavit významné přechodové momenty a uvědomovat si vlastní existenci v různých fázích roku, života a dějin se hlásí o slovo, potřebuje být vyslyšena. Nyní, když je možné prožít Velikonoce s odstupem a jinak, je unikátní příležitost začít nově. Zkusme zachytit volání třeba jen jednoho aspektu Velikonočního mystéria, který je nám blízký, podívat se na něj z různých úhlů pohledu, pochopit a prožít ho způsobem, který nám dává smysl s ohledem na současnou situaci v našem životě, osobní hodnoty a třeba i moderní kulturu.
Není třeba vymýšlet složité ceremonie, pokoušet se simulovat rituály našich předků, nebo importovat zvyky exotických kultur. Někdy stačí lehký remix toho, co už máme, nebo jednouchý úkon spojený s tím, co cítíme, že nám prospěje. Úplně stačí milé ošolichání partnerky čerstvým proutkem uříznutým na procházce a následné opláchnutí v potoce. Žena pak může na znamení pěstování získaného zárodku tvořivé síly nějak vtipně ozdobit a věnovat vejce. Skvělá je ranní koupel v řece s vnitřním záměrem osobního jarního vzkříšení. Můžeme vyrazit přespat ven a prožít tajemnou noc pod hvězdami, můžeme si postavit labyrint, vykopat si symbolický hrob a vstát z něj směrem ke Slunci, zasadit kytku do záhonku, zapálit svíčku o půlnoci, nebo si ostříhat vlasy. Formy nejsou dané, podstatný je význam.
Symboly, zvyky a rituály fungují, pokud nejsou vyčpělé, umělé a prázdné. To, co děláme o Velikonocích a při ostatních důležitých momentech našich životů, by mělo v hloubi dávat smysl a přinášet ujištění, že jsme v souladu s plynutím přírody a vracíme se k podstatě vesmíru. Pojďme to letos vyzkoušet.
Psáno při západu Měsíce a východu Slunce před prvním jarním úplňkem 2020.