Dlouhé a hluboké noci, chlad, zvířata a rostliny zatažené v zemi, v brlozích či v teplých krajích. Úbytek energie, vše se jakoby zastavilo a my jsme v napjatém očekávání, zda se i letos slunce začne vracet a život po zaslouženém odpočinku s jarem opět probouzet. Advent a zimní slunovrat jsou obdobím naděje. S každým rokem zažíváme tu úlevnou a posilující zkušenost znovu-zrození slunce, a přesto v tomto období nechybí jistá křehká nervozita trvající až do Tří králů, kdy začne být jasné, že po čase spočinutí se začínáme pomalu obracet k další sezóně. Přestože nás pak do jara čeká ještě mnoho dní a nocí, už vnímáme, že by to mohlo zase dobře dopadnout.
Letošní neobvyklý rok by nám mohl být nápomocný v tom vyhnout se shonu, který si někdy paradoxně vytváříme ve vánočním období, které přirozeně zve ke zpomalení, reflexi uplynulého období, pozvolnému úklidu v nitru i v sednici, k oslavě toho, co se letos podařilo a k nabírání sil do nové sezóny.
Ohlédněme se za uplynulým rokem, poděkujme za jeho dary, uctěme moment tmy a zažehněme v sobě nové světlo. Podpořme a potěšme ty kolem nás, kteří to potřebují a vyslovme přání pro ně, pro ostatní (lidi, živly, rostliny, planety,…) i pro sebe. Každý po svém, tak jak nám to dává smysl. Jednoduchým úkonem, zamyšlením či ve velkém stylu. Možná stejně jako v minulých letech, možná s malou změnou – něčeho trochu míň či víc, možná pro nás revolučním způsobem.
Někdy tomu říkáme rituál. Umožňuje nám sladit to, co se děje kolem nás a v nás, označit a podpořit moment změny – v osobním životě či v sezónním běhu světa. Můžeme jeho prostřednictvím podpořit svou celistvost a “updatovat” svůj systém do aktuální verze. Pustit staré a udělat prostor pro nové. Rozvzpomenout se na jednotu se světem kolem nás a komunikovat s tím, co nás přesahuje.
V předvečer letošního slunovratu jsme se vydali na cestu labyrintem. V něm se naše chůze a pohyb těla směrem ke středu zrcadlí i v naší vnitřní cestě a my tak máme možnost propojit se v tichu se svým nitrem. Může nám to přinést nové a svěží vhledy, myšlenky a prožitky mimo naše obvyklé uvažování. Labyrint je archetypálním vzorcem, který známe z mnoha kultur, a který tak má šanci promlouvat k těm, kdo jím kráčejí, bez ohledu na jejich vyznání. Jen jdeme. Tam, ve středu se zastavíme, obrátíme, a zpět.
Před vstupem jsme se symbolicky očistili a chvíli spočinuli ve tmě. Cestou tam jsme vzpomínali na uplynulý rok – co bylo naším průvodcem, kompasem, světlem ve tmě. Za co jsme vděčni. Ve středu jsme si od společného ohně zapálili svou osobní svíčku a také symbolicky tu uvnitř našich srdcí. Naslouchali jsme a přijímali do svého života to, co je v něm třeba. Cestu ven z labyrintu jsme šli se zapálenou svící a mysleli na to, co chceme vyzařovat do světa. A možná se tam odehrálo také něco úplně jiného. Labyrint má svou moudrost a často nás překvapí tím, co se v něm objeví. Je šikovné do něj vstupovat se záměrem a v klidném naladění a zároveň bez očekávání a utkvělostí – na ty obvykle labyrint reaguje drobnými vtipnými naschvály, aby nás z nich vyvedl a my se mohli otevřít tomu, co má pro nás teď a tady. Po cestě labyrintem byl prostor na přání pro příští rok, věštění a hostinu.
A dnes, v pondělí 21. 12. 2020 v 11.03 skáčeme do řeky. To je takový kondenzovaný dynamický rituál. 🙂
Jak slavíte letošní slunovrat vy?